Před 120 lety byl založen spolek Chodovec
Prudký nárůst občanské aktivity v celém tehdejším Rakousko-Uhersku v poslední třetině 19. století se promítl i do společenského dění v Chodově. Nový spolkový zákon č. 134/1867 ř. z. přinesl do celého Předlitavska zvýšenou aktivitu spolkového hnutí. Rozvoj místního zemědělství, navazujících řemesel a služeb přinesl do obcí v okolí Prahy nejen zvyšující se životní úroveň hospodářů a živnostníků, ale také růst počtu osob závislých na námezdní práci v zemědělství, nebo na pražských předměstích. Ne vždy nabídka práce a odměna za ní odpovídala poptávce a potřebám dělníků. Nemoc, úraz, složité rodinné poměry, nedostatečné vzdělání a podobné problémy dokázaly strhnout život některým rodinám do dnes obtížně představitelné chudoby. Tehdejší hospodáři nechtěli nečině přihlížet a ponechat své méně úspěšné sousedy a jejich rodiny bezprizorní. Historicky dlouhodobě pěstovaná solidarita obyvatel v obci dostávala nový rámec. Bylo v obecném zájmu zachovávat jistou úroveň sociálního smíru. Občané tehdy nečekali, až za ně ti nahoře, v Praze, nebo ve Vídni, něco udělají a sami se aktivně v rámci svých možností zapojili.
Z těchto příčin byl v roce 1882 založen v Hostivaři spolek Hostín, dělnictvo vzdělávající a podporující. Někdy také přebírají tuto úlohu spolky vojenských vysloužilců. V Hostivaři Spolek vojenských vysloužilců barona Filipoviče (1881-1953), přejmenovaný v roce 1911 na Svornost. V Krči Spolek vojenských vysloužilců (1896-1953), v roce 1920 přejmenovaný na Vzájemně se podporující a vzdělávací jednotu Rovnost. Ani v Chodově nebyli pozadu, již v roce je 1887 zde zakládán vzdělávací a podpůrný spolek Chodovec dělníků chodovských a okolí. Stanovy byly schváleny valnou hromadou 6. března 1887, zachován je jejich originál schválený Císařsko - královským místodržitelstvím v Čechách 13. srpna 1889. Do těchto ručně psaných stanov bylo vtěleno, že hlavním posláním tohoto spolku je: „Podporovati členy své peněžitými prostředky v čas nemoci. Vybívati pohřby zemřelých členů svých a súčasniti se pohřebního jich průvodu. Přispívat k duševnímu povzbuzení dělnictva vědeckými a odbornými přednáškami, rozpravami, knihovnou, vyučováním a ušlechtilými zábavami.“
Členství ve spolu bylo rozděleno na činné, přispívající a čestné. Činnými členy byli příjemci dávek, přispívající byli dárci, čestnými členy ti, „kteří sobě o stav dělnický neb o spolek zásluh získali.“ Stanovy rovněž pamatovaly na různé chytráky: „Členové, u nichž bude zjištěno, že nemoc jen předstírali, aby podporu obdrželi, jsou povinni tuto vrátit, nechtějí-li ze spolku vyloučeni býti. Členové spolku následkem rvačky a opilství onemocnělí nedostanou podpory.“ Spolek patřil v obci k nejváženějším, při slavnostech chodívali jeho členové na předních místech. Jeho činnost se zdárně rozvíjela do poloviny 20. století, kdy byla nedobrovolně ukončena.
O spolku je zachováno relativně velké množství archiválií, jež jsou zpracovány v rámci vlastivědné činnosti OS Chodov, které ve spolupráci s partnerskými vlastivědnými spolky chystá jejich popularizaci. V současnosti na činnost spolku Chodovec navazuje činnost občanského sdružení Chodov, které se k udržování tradic zaniklých spolků z Chodova přihlásilo ve svých stanovách v roce 2002.
Michal Streubel
psáno v roce 2007