Poslední strážník
Dne 8. května 1930 jsme ho doprovodili ke hrobu, tohoto velkého, silného, s přísným pohledem, a přesto zcela vlídného strážníka z Vernéřovic, pana Vinzenze Krause. To, že u všech obyvatel vesnice byl velmi oblíben a ctěn, dokázala i nadmíru veliká účast na jeho pohřbu. I tvrdým mužům při loučení zvlhly oči. Na hřbitově u sv.Michaela ve Verneřovicích našel poslední místo odpočinku. Vinzenz Kraus, narozen 11. července 1863 ve Verneřovicích (v čísle popisném 132), byl synem ševce Josefa Krause. Po školní docházce se u něho vyučil ševcovskému řemeslu, které po té také vykonával. Kolem roku 1892 se oženil s Marií Kraft z Lachova, se kterou postavil na tehdejší dobu prostorný a hezký domek. Krause se stává sousedem svého rodného domku. Bohužel mu příliš brzy umírá životní partnerka se kterou žil šťastně sedm let. Při stavbě příliš přepínala své síly, říkával později často. Sedm let zůstává Krause vdovcem než vstupuje do druhého šťastného manželství s Agnes Leppelt z Vernéřovic, která mu daruje dvě děti.
Vinzenz Kraus nastupuje 15.března 1908 službu strážníka u obce Vernéřovice. Vykonává jí uvážlivě a svědomitě. Jeho vzpřímené držení těla a přísný výraz jakož i jeho silný, ošetřovaný knír vzbuzoval u každého respekt. Jeho příkazy jsou krátké a výstižné, formulované tak, aby nemohlo dojít k žádným nedorozumění. Proti drzým cikánům a tulákům umí vystoupit velmi přísně a energicky je vyhnat z vesnice. Krause je ale ve své podstatě přívětivý muž s veselou myslí, který rád žertuje. Pokud to jeho služební pochůzky a jeho domácí práce dovolí, také ještě ševcuje, rád se baví. Ano, jak často byl zdržen jen na kus řeči a potom se dlouho vyprávělo. Kraus byl výtečný vypravěč, který dovedl leccos ze starých časů živě podat. Měl také talent, slovem a výrazem obličeje napodobovat, k obveselení svých posluchačů, vlastnosti svých vesnických druhů. Našemu strážníkovi náležela i povinnosti noční hlídky ve vesnici.V létě od 22.00 hodin do 4.00 hodin, v zimě od 21.00 hodin do 5.00 hodin. Od poloviny dvacátých let byly na ní zavázáni také majitelé domů. Úkolem strážníka byl také dohled na silnicí od školy až na konec horní vesnice, opravovat menší škody a udržovat silniční příkopy čisté. Mimořádná spolehlivost a splnění povinnosti mu bylo vlastní. Na Vzkříšení a o Božím těle se Krause často účastnil ve své parádní uniformě, s dlouhou šavlí a ve vysoké císařsko-královské rakouské čepici. K této líčení jeho syna: "Vzpomínám si ještě, že můj otec rok po zhroucení monarchie v nové republice stále ještě chodil ve staré vysoké policejní čepici, a jak jednou k nám přišel domů český policista a upozornil ho, že by bylo konečně na čase nasadit si republikánskou čepici se štítkem. Můj otec odpověděl:"Já holt nemám peníze na novou čepici." Policista se dotázal na velikost hlavy a po nějakém čase mu přinesl jeho novou štítkovou čepici, včetně nového hodnostního označení, protože můj otec také ještě nosil staré hvězdičky a tak se toho dne stal republikánským nadstrážmistrem."
Anekdoty: V obecním domě je rámus. Dvě rodiny, které musí společně obývat velkou světnici jsou ve sporu. Ta slabší si stěžuje u přednosty obce. Ten tam vysílá strážníka, aby zprostředkovával. Krause vyslechl obě strany.Ta slabší říkala, že je omezována, ba dokonce vypuzována. Strážník spočítá široká podlahová prkna a vynese šalamounský rozsudek: " Vy budete používat světnici až sem", řekl k té silnější rodině a jí přidělil odpovídajícně více prken. K ostatním pak "No a vy se zdržujte zde, vy smíte používat tolik prken. A snášejte se, abych nemusel přijít ještě jednou." Ohledně znehodnocení peněz po první světové válce přichází Krause během své pochůzky mimo jiné i k jednomu majetnému pensionovanému železničáři. Ten nadává a rozčiluje se nad tím, že nyní tím zjišťováním (vyplňováním listin atd.) se získá příliš velký náhled do finančních poměrů každého. Strážník mu odpoví:"To mi vůbec nevadí, je mi to dokonce vhod. To teď alespoň lidé vědí, že člověk také něco má." Pensista nemohl takový postoj pochopit a díval se kysele. Krause musel zadržovat smích. Zajímavé jsou následující letopočty: 1813 rok narození otce, 1863 jeho rok narození, 1913 rok narození syna. Krause říkával: "Teprve za padesát let vždy přijde na svět jeden Krause." Během jedné pochůzky se mu udělalo nevolno. Je vyčerpán a nemůže dále. Dva sousedé jej odvážejí na prkenném voze domů. Již se nezotavil. Dne 5.května 1930 je povolán - do lepšího světa – na svoji nejdelší pochůzku.
Z německého originálu „DER LETZTE POLIZEIER“ – uvedeného v kapitole „Witzbolde, Schalksnarren, Sonderlinge und Weise“ knihy „Die Gemeinden Deutsch-Wernersdorf, Birkigt, Bodisch und Hutberg“, Forchheim 1985 přeložil v roce 2003 Gerhard Streubel.
Hrob posledního obecního strážníka a jeho druhé žen dosud existuje na vernéřovickém hřbitově po pravé straně prostřední cesty od kostela k dolnímu konci hřbitova.
(článek byl uveřejněn v časopisech Broumovsko; verze před gramatickou korekturou)